Inspirovali jsme se a našli pro vás několik zajímavých a důležitých informací k trasování a průvodcovství, které využijete na akci Nordic Walking Challenge Czech Republic – 2019

Pokud se rozhodnete trasovat nevidomého, ať už v závodě nebo mimo něj, platí nadevše nejdůležitější pravidlo. Vždy mějte na paměti bezpečnost nevidomého či slabozrakého a svou vlastní! Co toto ovšem znamená v praxi se vám nyní pokusíme přiblížit.

To co je pro vidící lidi běžné může být pro nevidomého obtížné nebo nemožné. Vždy na tuto skutečnost musíte pamatovat. Jakmile doprovázíte, jste očima za dva lidi!

Pokud se věnujete nevidomému, je dobrým zvykem se především představit a to ve vhodné vzdálenosti, aby se vás nevidomý, který vás nevidí přicházet nelekl. Dodržujte vhodnou vzdálenost, která nebude pro nevidomého na obtíž – této vzdálenosti říkáme osobní prostor. Stejně tak je důležité sdělit nevidomému, kterého provázíte, že se od něj chcete vzdálit (pro vodu, párek, na toaletu), aby si toho byl vědom a nemluvil takzvaně do prázdna, necítil se v neznámém prostoru ztracen, nebo aby nemluvil ke zcela cizím lidem.

Doprovázet nevidomého chce trochu praxe, nepřeceňujte ze začátku své možnosti a buďte opatrní. Časem si vybudujete určitou míru ostražitosti, pokyny vám přejdou takzvaně do krve.

Nevidomí jsou normální lidé, kteří mají své individuální povahové rysy a různé přednosti i nedostatky jako ostatní. Ani nevidomé většinou nepotěší silné projevy lítosti, neustálé ubezpečování, že se nemusí ničeho bát nebo třeba poznámky zpochybňující jejich schopnosti.

Při setkání s nevidomým jednejte přirozeně a prakticky. Pamatujte, že zcela nevidomý člověk nebude reagovat na neverbální gesta, takže pokud mu chcete třeba podat ruku, jednoduše mu to řekněte. „Ahoj Martine. Podám ti ruku, jak se máš?“ Pozdrav nebo oslovení můžete v rušném prostředí doprovodit lehkým dotykem na předloktí nevidomého nebo na rameni, aby bylo jasné, že mluvíte právě k němu. Pomoc nabídněte, ale nevnucujte. Zeptejte se, jestli pomoc potřebuje a jakou. Pomozte tehdy, když nevidomý o pomoc stojí, a to způsobem, na kterém se k vzájemné spokojenosti dohodnete.

Pokud mluvíte s člověkem, který nedávno ztratil zrak, pak platí „přísnější pravidla“. Pozor na vizuální výrazy, asi by ho mohlo zranit nevinné „uvidíme se zítra“. U lidí delší dobu nevidomých není potřeba se vyhýbat pojmům spojených s viděním a nevidomostí, mohlo by to komplikovat váš rozhovor.

Nevidomého, kterého znáte, pozdravte jako první, i když je mladší než vy. K pozdravu připojte oslovení, aby věděl, že pozdrav patří právě jemu. Když se zároveň představíte, možná nevidomému ulehčíte situaci s vaší identifikací. Poznávat lidi podle hlasu může být zejména v nečekaných situacích velmi náročné.

Při nástupu do osobního automobilu se s nevidomým předem dohodněte, jak mu můžete pomoci. Někdo uvítá, když mu pomůžete nalézt kliku zavřených dveří, jiný bude například hledat horní rám dveří otevřených.

Madlo, opěradlo sedadla i jiné předměty ukažte nevidomému tak, že na ně položíte ruku, za kterou se vás nevidomý přidržuje. Toto gesto doplňte slovním popisem. Můžete se také dohodnout, že jeho volnou ruku položíte na hledanou věc.

Jste-li kuřák, dávejte si dobrý pozor na svou cigaretu!

K bezpečnosti pohybu

Existuje několik důležitých zásad, některé z nich uvádíme níže:

  • V závodě trasujete nevidomého tak, že jdete vedle a o jeden krok vpředu ve vzdálenosti přibližně půl metru, nebo jdete v předu v dostatečné vzdálenosti, aby jste do sebe nevráželi! Toto je dobré si dohodnout předem.
  • Nepleťte si strany LEVÁ není PRAVÁ. I to chce trochu cviku. Stojíte-li proti nevidomému, bude to naopak („sklenici máš po tvojí pravé ruce“).

  • Navigujete trasovaného slovy vlevo, vpravo, mírně vlevo, mírně vpravo, můžeme zrychlit, zpomalíme (v závodě použijte v případě blížícího se nebezpečí nebo v situaci, kdy nejste schopní v plné rychlosti bezpečně trasovat a musíte vyřešit vzniklou situaci), stop použijte vždy, když potřebujete trasovaného neprodleně zastavit!

  • V případě nebezpečí nikdy neříkáte slova jako pozor nebo bacha, zbytečně tím nevidomého vyděsíte a beztak se nedozví, co jste tím mysleli. Lepší je říci stop a dát tak vědět trasovanému, že se má zastavit. Následně vyřešíte vzniklou situaci lepším popisem. Pokud ale jde o nebezpečí úrazu nebo dokonce o život, jde zdvořilost stranou a věcná komunikace může hrát klíčovou roli.

  • Hlásíte povrch po kterém půjdete, jeho změnu a profil tratě. Příklad: „tráva se mění ve štěrk“, „cesta se zužuje na jeden metr“, „následuje klesání“, „cesta je volná“, „na cestě jsou větší kameny“, „cesta se stáčí doprava“ …

  • Sledujte své okolí a informujte včas a věcně trasovaného o překážkách, a také o tom co budete dělat. Příkladně: „stop, jede auto, uděláme dva kroky vlevo“, „na cestě je větev, uděláme delší krok“, „rokle vpravo, budeme se držet vlevo“, „drobné větvičky v úrovni obličeje, skloň se“ …

  • Mimo závod (při doprovodu) nevidomému navrhněte, aby se přidržel vašeho lokte nebo paže, protože takto může snadno jít půl kroku za vámi, sledovat vaše pohyby a přirozeně na ně reagovat. Nestrkejte nevidomého před sebou, i kdyby vám to poskytovalo pocit větší kontroly nad „ohroženou“ osobou. Stala by se z vás špatně ovladatelná dvojice, ve které je nevidomá osoba vystavena jako první všem kolizím bez možnosti na ně včas reagovat. Nemůžete-li jít vedle sebe (málo místa) sdělte to nevidomému, že půjdete za sebou a navrhněte mu ať se přidrží vašeho ramene (jdete samozřejmě před ním). Neohlížejte se k němu, mohl by směr ztratit.

  • Jako asistent pomůžete nevidomému také s přečtením důležitých informací. Příkladem může být ceník u stánku, varovné cedule, pokyny, ukazatele a další.

  • Zpomalte, pokud musíte kličkovat mezi lidmi nebo překážkami, zrychlit můžete na volné a bezpečné cestě.

  • Při doprovázení jde nevidomý na bezpečnější straně, tempo pohybu je dáno potřebou pomalejšího z dvojice. Před překážkou zastavte nebo zpomalte a popište situaci.

  • Na obrubníky a schodiště vstupujte kolmo. Před vstupem zpomalte nebo zastavte a uveďte směr (nahoru, dolů) a popište případné zvláštnosti (točité schody, zúžená místa, podhledy). Dohodněte se s nevidomým, jestli se chce přidržet zábradlí, ale nenuťte ho k tomu. Příklad: „stop, následují schody nahoru, vpravo je možné se chytit zábradlí“, „konec schodů“, „schody se stáčí doleva“ …

  • Nezapomínejte na kořeny, závory, zábradlí, lavičky, koše a jiné překážky v okolí.

  • Když nevidomému koupíte třeba kafe, postavte ho před nevidomého na stůl a současně mu řekněte kam kávu pokládáte. Ideálně mu naveďte jeho vztahovanou ruku opatrně na horní okraj kelímku. Stejně tak třeba s pivem, sodou apod.

  • Pokud při doprovázení vznikne situace, se kterou si nevíte rady, nezapomeňte, že jste na její řešení dva. Je možné, že nevidomý stejný problém už řešil mnohokrát.

  • Velký hluk, silný vítr, déšť a sníh nevidomému velmi ztěžují samostatný pohyb. V takových podmínkách se též snižuje pozornost a vnímavost chodců k problémům ostatních. Právě v těchto situacích může být vaše pomoc mimořádně užitečná.

  • V případě doprovodu na toalety respektujte soukromí nevidomého, správně jej navigujte kam je třeba a poté počkejte v doslechové vzdálenosti.

Další vhodné zásady spolupráce s nevidomými

  • Při komunikaci s nevidomým nezapomínejte na to, že nevidí vaše gesta a že neverbální sdělení je vhodné nahradit slovy. Můžete nevidomému přetlumočit i výrazná gesta jiných osob, pokud mu to umožní lepší orientaci v komunikaci. Nepoužívejte směrové výrazy typu „támhle“. Při uvádění stran pamatujte na jejich relativitu, tzn. výraz „vlevo“ doplňte upřesněním např. „z vaší strany“. Používejte raději výraz „nevidomý“ než „slepý“.

  • Při nástupu nebo výstupu z hromadných dopravních prostředků nevidomému popište situaci, pomozte mu například najít madlo na křídle dveří nebo madlo uprostřed nástupního prostoru a pak jděte jako první. Pokud to volný prostor dveří umožňuje a vy budete nastupovat ve dvojici vedle sebe, pak nastupujte kolmo na hranu schodů tak, že jdete o schod napřed a nevidomý se vás přidržuje za paži. Nástup doplňujte slovním popisem. Po nástupu se chytněte madla nebo tyče a nevidomý výše popsaným způsobem vyhledá totéž madlo nebo tyč, aby se mohl bezpečně držet. Nejprve nevidomému pomozte nalézt tuto pevnou oporu a pak se teprve domlouvejte, jestli potřebuje sedět.

  • Před vstupem na eskalátor se s nevidomým předem dohodněte, jakou pomoc od vás potřebuje. Někdo vás požádá o pomoc s vyhledáním začátku eskalátoru, pak prozkoumá situaci pomocí hole a nastoupí i vystoupí sám. Jiný nevidomý uvítá, když na eskalátor budete vstupovat společně. V tom případě je důležité zastavit se těsně před vstupem na eskalátor a vstupovat na něj po pokynu nevidomého, až bude mít dostatečně situaci pod kontrolou. Dohodněte se s nevidomým, jestli se na eskalátoru chce držet vás nebo madla. Celá akce může předem vypadat složitěji a nebezpečněji, než tomu ve skutečnosti bude.

  • Rovněž při nástupu do soupravy metra se s nevidomým předem dohodněte, jakou pomoc od vás očekává. Pokud nastupujete jako dvojice vedle sebe, snažte se stát čelem ke dveřím soupravy, abyste mohli nastupovat kolmo. Nebezpečný prostor mezi vozem a nástupištěm nevidomému ohlaste krátce před tím, než ho budete překračovat, aby nevidomý mohl na pokyn reagovat. Nevidomému pro vyhledání nebezpečného meziprostoru může dobře posloužit bílá hůl. Někteří nevidomí uvítají, když jim pomůžete, aby si rukou našli boční stěnu stojícího vozu těsně u dveřního prostoru a sami si pak řídí nástup.

  • Upozorněte nevidomého, že budete procházet dveřmi. Nevidomý by měl být na straně, na které jsou uchyceny v pantech. Volnou rukou dveře otevřete a druhou ruku, za kterou se vás nevidomý přidržuje, položte na kliku dveří z druhé strany. Nevidomý převezme kliku a dveře za vámi zavře. Procházejte plynule a neotáčejte se za nevidomým, ztratil by směr. V případě točitých dveří do nich opět vstupujete vy první a nevidomý jde po širší straně.

  • Při pomoci v interiéru se s nevidomým dohodněte o uložení jeho předmětů (kabátu, tašky) tak, aby v případě vašeho odchodu byl schopen si své věci najít sám. Při seznamování nevidomého s prostředím upozorněte zejména na předměty trčící do prostoru, jako jsou velké vázy nebo zavěšené skříňky. Pozor na tašky odkládané na podlahu a jiné předměty odložené na nečekaných místech. Nepříjemnou překážkou v interiérech bývají napůl otevřené dveře, neboť nevidomému hrozí přímým čelním nárazem.

  • Nejednejte a nemluvte za nevidomého, pokud se na tom předem nedohodnete nebo pokud to není opravdu nutné.

  • Jednáte-li s nevidomým, kterého někdo doprovází, projednávejte záležitosti nevidomého přímo s ním a ne s průvodcem. Nevidomý s vámi sice nemůže udržovat zrakový kontakt, za své záležitosti je však odpovědný sám. Průvodce není zástupcem nevidomého. Pokud se nevidomý s průvodcem na zastupování dohodli, nevidomý vám to pravděpodobně řekne.

  • Nevidomý v restauraci obvykle potřebuje pomoc při vyhledání místa, šatny nebo věšáku. Vítanou informací je popis uspořádání jídla na talíři, stačí uvést směry z pohledu nevidomého (vlevo maso, vpravo brambory, nahoře zelenina, dole vejce). O uspořádání předmětů na stole se s nevidomým dohodněte. Řekněte mu také, jestli je s vámi u stolu ještě někdo jiný.

  • Vaše včasné, věcné a nedramatizující slovní upozornění na výkop, lešení, stavební zábor, nevhodně zaparkované auto na chodníku apod. může být neocenitelnou pomocí samostatně se pohybujícímu nevidomému.

  • Pokud jdete společně s nevidomým a vodicím psem, domluvte se, jaká má být vaše role. Pokud nevidomého povede pes, pak vy během chůze s předstihem poskytujete slovní informace, které nevidomý využije při zadávání pokynů svému psovi. Pokud budete nevidomého doprovázet vy, přidrží se vás obvyklým způsobem za paži a psa na vodítku povede „na volno“. Musíte víc dávat pozor, protože ve třech zaberete více místa.

  • Jak se chovat k vodicímu psovi? Dohodněte se předem, jestli vůbec a kdy můžete psa volat, hladit, krmit ho nebo si s ním nějak hrát. Odmítnutí si neberte osobně a plně ho respektujte. Pokud někdo bez vědomí nevidomého jakkoliv kontaktuje jeho psa, řekněte to nevidomému. Jakékoliv vyrušení vodicího psa může být při doprovázení velmi nebezpečné. Někteří dobrovolníci pomáhají nevidomým tím, že je doprovázejí při venčení psa, kdy pes pro nevidomého nepracuje a není na vodítku.

  • Kam může vodicí pes? To je citlivá otázka a řešil ji i ombudsman. Nevidomému s vodicím psem by v podstatě měl být umožněn vstup do všech prostor s výjimkou specializovaných oddělení v nemocničních zařízeních a s výjimkou prostoru krytého bazénu. Pokud by však vodicí pes v samoobsluze očichával regál s houskami, asi by se to nikomu nelíbilo. Nevidomý odpovídá za jednání svého vodicího psa, a proto ho bezodkladně upozorněte, když pes obtěžuje nebo nějak škodí svému okolí. Ve společnosti by pes měl být u svého pána a neměl by obtěžovat ostatní přítomné. Pokud tomu tak není, požádejte nevidomého, aby si psa přivolal a dohlédl na něj.

  • Všechny výše uvedené zásady je samozřejmě nutno přizpůsobit situaci, při které jde o přímé ohrožení zdraví a života.

Pamatujte si že výše uvedená doporučení nenahrazují profesionálně prováděný nácvik dovedností doprovázení a další pomoci nevidomým, které vede odborný instruktor.

Kdo jsou nevidomí lidé

  • Nevidomí lidé skutečně většinou nevidí vůbec nic, někteří rozeznají světlo od tmy nebo mají klamné zrakové vjemy, které jim ale nic o okolním světě nevypovídají.

  • Prakticky nevidomí lidé s určitou mírou nejistoty rozeznávají na vzdálenost menší než 1 metr ty předměty, které zdravé oko rozezná na vzdálenost 60 metrů. Řada prakticky nevidomých lidí má další omezení zraku (světloplachost, poruchy barvocitu, zúžené zorné pole aj.).

  • Silně slabozrací lidé rozeznávají na vzdálenost 1–3 metry předměty, které zdravé oko rozeznává na vzdálenost 60 metrů. Často bývá vidění silně slabozrakého člověka ještě více komplikováno např. úzkým zorným polem.

Většina těžce zrakově postižených lidí má určité omezené vidění. Úplnou slepotou (někdy se uvádí též nevidomostí) je postižena jen malá část z nich. Přitom i lidé se zbytky zraku při samostatném pohybu někdy potřebují bílou hůl. Naopak někteří nevidomí v doprovodu průvodce bílou hůl nepoužívají.

I nevidomí běžně používají výrazy spojené s vizuálními vjemy. Mluvte proto přirozeně, nadměrná snaha nedotknout se postiženého může ve skutečnosti komplikovat komunikaci.

Důležité je domluvit se s nevidomým na tom, co chce prozkoumat hmatem a co mu máte popisovat. Nadměrné množství hmatových informací nebo slovních popisů může nevidomého obtěžovat. Mnoho nevidomých usiluje o maximální nezávislost. Řadu činností vykonávají ve velké míře samostatně. Nevyžádaná a nevhodně poskytnutá pomoc však může vyvolat nepříznivou reakci. Někdy nevidomý jen s obtížemi rozliší, co se kolem v rušném prostředí děje. Přesto je vždy na místě hovořit s ním a nikoliv o něm jako o nesvéprávném jedinci.

Ani nevidomí obvykle nechtějí odpuzovat okolí špinavým nebo jinak nevhodným oděvem. Nejspíš budou rádi, že je na závažnější nedostatky taktně upozorníte.

S čím se musí nevidomý vypořádat

Je toho mnoho, ale namátkou jsou to architektonické bariéry (nepřehledné parky, rozlehlá náměstí, křivolaké uličky, zúžené chodníky, nepravidelnosti staveb, výtahy páternoster, točitá schodiště, rampy bez zábradlí, podhledy apod.) Dále pak překážky na ulici (nečekaně zaparkovaná auta, tabule a schránky umístěné ve výši nad pasem, větve a trubky v prostoru, korby nákladních vozidel, vyčnívající parapety a ven otevřená okna, plachty stánků, visící madla v autobusu apod.)

Co nevidomým komplikuje chůzi

  • technické hluky (houkající sanitka, kompresory a vrtačky, hluk dopravy apod.)

  • rychle se pohybující lidé (běžci, skateboardisté, cyklista na chodníku, turista na vozítku segway apod.)

  • nestandardní a kalamitní situace (auta couvající na chodníku, oprava chodníku, dopravní nehoda, výprava školáků nebo turistů, požár, povodeň apod.)

  • selhání pomáhající techniky a poruchy pomůcek (nefunkčnost zvukových majáků na křižovatce nebo nad vchodem do budovy, chybná hlášení stanic v MHD, zlomení bílé hole při střetu s běžícím chodcem)

  • obtěžování nesoudnými (např. opilými) lidmi, rozjařenými dětmi nebo psy

  • situace nerozpoznatelné beze zraku (osoba na štaflích, ruka kuřáka s cigaretou, ležící pes, letící vosa apod.)

  • stres samotného nevidomého vyvolaný složitou situací nebo nevhodnou pomocí (např. taháním za límec, nárazem do jiného chodce)

Pár zajímavostí

  • Kde se vlastně bílá hůl vzala?
    Odedávna nevidomí lidé používali různé hole k prodloužení hmatu ruky a tedy k osahání si terénu před sebou a ochraně před překážkami. Přijetí bílé barvy hole jako označení pro nevidomé se datuje přibližně do roku 1930 do Francie. Rozšířilo se po 2. světové válce.

  • Je bílá hůl spolehlivým znakem lidí, kteří nic nevidí?
    Není. Například lidé s trubicovým viděním zbytkem svého zraku sledují malou část prostoru přímo před sebou, ale nevidí pod nohy, takže používají bílou hůl.

  • Jaké druhy bílých holí existují?
    Pro bezpečný samostatný pohyb slouží orientační neboli dlouhá hůl (jednodílná, skládací nebo teleskopická), která umožňuje kontrolovat si při chůzi prostor před nohou. Může být vyrobena z různých materiálů a může mít zabudovanou vysílačku pro spuštění zvukových majáků. Signalizační hůl je kratší, méně odolná a slouží k upozornění okolí na fakt, že její majitel nevidí. Opěrná bílá hůl pomáhá lidem s postižením zraku a pohybového aparátu, je tedy krátká a robustní. Bílá hůl s širokými červenými pruhy je určena lidem, kteří mají závažné postižení zraku i sluchu, tedy hluchoslepým.

  • Stačí jen vzít hůl a jít?
    Chůzi s bílou holí vyučují odborní instruktoři. Naučí nevidomého pohybovat se dostatečně rychle a přitom bezpečně a přijatelně esteticky. Dovednost samostatné chůze s bílou holí vyžaduje značné úsilí a trénink, proto ji ovládá jen část nevidomých.

  • Co bílá hůl nevidomému umožňuje a co už ne?
    Pravidelným kyvadlovým pohybem zleva doprava kontroluje povrch před chodcem, vykrývá prostor před právě vykračující nohou. Chrání oblast od pasu dolů, nechrání oblast nad pasem a nemapuje širší okolí. Lépe zachytává změny terénu trčící nahoru (obrubník nahoru) než změny pod povrch (obrubník dolů). Efektivní používání hole znesnadňuje silný vítr, sníh, déšť nebo rukavice.

  • Je vztah mezi nevidomým a holí bezbolestný?
    Intenzivní používání bílé hole může způsobovat přetížení některých partií, vychýlení ramene a páteře, bolesti zápěstí, rukou, ramene či zad. Použití bíle hole může být pro nevidomého člověka traumatizující kvůli pocitu stigmatizace. Někteří nevidomí raději hůl nepoužívají a chodí jen s průvodcem.

  • Má nevidomý hůl sklidit, když jde s průvodcem? A co v interiéru?
    Někteří nevidomí si rádi od hole odpočinou a bezpečnost pohybu nechají na průvodci, jiní si ji ponechají, aby usnadnili jeho roli. V interiéru je užívání hole opět velmi individuální, doma nevidomí s holí nechodí, zatímco ve veřejných budovách hůl nejspíše neodloží.

  • Co je pro bílou hůl škodlivé a nebezpečné?
    Vše, o co se může zachytit, např. sníh, křoví, plot nebo vodítko natažené mezi psem a jeho pánem. Může to být i člověk, který v dobrém úmyslu chytne nevidomého za hůl v okamžiku, kdy ji velmi potřebuje, např. před schody nebo nástupem do vozu MHD. Hůl mohou poškodit zavírající se dveře MHD, neopatrný chodec nebo jezdec na kole či na segway.

Co vám asistence může přinést

  • seznámíte se se světem lidí, kteří žijí beze zraku

  • osvojíte si správné techniky doprovázení a dokážete nabídnout bezpečnou pomoc

  • rozšíříte si komunikační dovednosti s různými lidmi v různých situacích

  • získáte dobrý pocit z pomáhání

  • smysluplně využijete volný čas pro někoho, kdo pomoc opravdu potřebuje

  • obohatíte svůj život o nové aktivity a zájmy

  • někteří z vás získají mezi nevidomými a jinými dobrovolníky nové přátele